"Bojová" plemena

 Proč pitbull není nebezpečný pro lidi? 

1. Protože na to není geneticky naprogramován! Po celá staletí byl tento pes selektován pro boj se zvířaty( stejně jako ostatní lovečtí psi a terriéři obzvlášť). To znamená ,že jeho přirozenými protivníky jsou zvířata a ne lidé.Dodnes se v řadě zemí používá pitbull jako pracovní plemeno pro lov. 
2. Existuje řada plemen která byla vyšlechtěna výhradně proti člověku! Nejrozšířenější plemena šlechtěná na primární agresivitu proti lidem je to především řada služebních a hlídacích plemen. 
Pitbull nikdy takto šlechtěn nebyl!! 
Nezaměňujme šlechtění a výcvik. Šlechtění je mnohogenerační záměrné potlačování nebo podporování určitých vlastností a jejich zapracování do genetiky rasy. Výcvik je to co psa naučí více nebo méně zkušený majitel. V drtivé většině se nedaří vést výcvik proti směru šlechtění, neboť jsou zde na překážku geny. 
Taky čísla hovoří zcela jasně, v případech těžkého poranění při napadení psem se jednalo v 95% o služební plemena a nikoliv o bojové psy! 
3. Pitbull byl geneticky programován na to aby na lidi neútočil! Naprosto jednoduché vysvětlení: je to ringový pes a v ringu se kromě bojujících psů pohybují oba majitelé a rozhodčí a už od 18 století kdy byly tyto zápasy provozovány bylo naprosto nežádoucí aby tento pes reagoval na cokoliv jiného než na psího protivníka. 
V pravidlech těchto zápasů se dodnes běžně používá rituál v kterém je pes vykoupán, osušen a vypuštěn k soupeři majitelemkonkurenčníhpsa. ( Nevím kolik dobrodruhů by se odvážilo toto provést u jakékoliv jiné rasy psa)  
4. V americké historii se zápasníci často prodávali jiným chovatelům pro účely oživování linií a vylepšování chovu. U psů tedy nevznikala fixace na konkrétního člověka, ale pes měl rád všechny lidi ,kteří jej krmili starali se o něj a v neposlední řadě jej ošetřovali po zápase.Paradoxně tedy ony proklínané zápasnické vlastnosti jsou tou nejlepší jistotou naprosté bezpečnosti těchto psů. 
5. Tvrdou selekcí vrhů byl vytvořen velmi silný,odvážný,ale psychicky vyrovnaný pes protože, jak bylo prokázáno jakákoliv primární agresivita je známkou psychické lability a výrazně diskvalifikuje psa při zápase. Je to stejné jako např . při boxu, karate nebo jiném lidském zápase kdy vítězí ten kdo dokáže pracovat resp. bojovat s chladnou hlavou a při boji "přemýšlí" kde se soupeř odkryje , kde má slabé místo a co asi chce udělat v příštím okamžiku.Zatímco rozzuřený protivník beze smyslu mlátí kolem sebe hlava nehlava a i když opticky vypadá strašně, zákonitě musí prohrát. 
Takže pitbull není a nikdy být nemůže primárně agresivní pes. 
6. Většina veterinářů vzpomíná na tuto rasu velmi dobře jako na neagresivní a trpělivé pacienty, kteří si nechají na rozdíl od ostatních plemen líbit téměř cokoli.

staženo : https://www.specnaz.cz/forum/viewtopic.php?t=2149&sid=a8e36c4d346b113833195a3c6fe3d367

Jednou za čas jsou media plná čtyřnohých zabijáků. Vždy, když pes napadne člověka. Vždy, přestože psi v ČR zabijí za rok méně lidí, než lidé na silnicích za jediný den. Bojová plemena. Psí zabijáci. Pokousaný důchodce, potrhané dítě. Dramatická reportáž komerční televize, ve které se dozvíme, jak jsou všichni obyvatelé obce či města zdrceni. Jak je to ale ve skutečnosti? Jaká je pravda o tzv. "bojových plemenech"? Například v Německu psi usmrtili již 52 lidí.

Abychom pochopili staforda, musíme poznat původní plemena, z nichž byl vyšlechtěn - buldoka a teriéra. Původní anglický buldok vyšlechtěný počátkem 19. století byl smělý, nebojácný pes silného a svalnatého těla s mohutným svalstvem a silnými čelistmi. Byl vyšlechtěn, aby kousal po buldočím způsobu: aby zastavil býka a zůstal pevně zakousnut do jeho mulce. Všechny vlastnosti tohoto buldoka nacházíme u psů, jejichž tělesná stavba se podobá stavbě dnešního amerického staforda. Druhým zakladatelem plemene byl bílý anglický teriér. Toto křížení dalo AST sílu, rychlost, houževnatost a nebojácnost. Nikoli však automatickou zabijáckost.

AST neútočí, pokud není sám napaden, nebo pokud není napaden jeho pán. Je to vysoce inteligentní plemeno, které velmi dobře dokáže rozeznat stupeň nebezpečí a adekvátně podle něj reagovat. Snese i tvrdší zacházení od neznalých dětí, které přirozeně, stejně jako dospělého člověka miluje. Staford a pitbul je mnohými nenáviděn a zatracován proto, že velmi často v souboji s jiným plemenem, pokud je k němu druhým psem vyprovokován, vítězí. Tito lidé však přehlížejí, že jeho přirozeností není automatický útok, ale radikální obrana. Hájí pána, smečku, dům. Brání, ale neútočí. Že za skoro dvěstě let člověk vyšlechtil a vychoval jedno z neinteligentnějších plemen.Staforda a pitbula by si pochopitelně neměli pořizovat lidé, kteří o tomtom plemeni nic neví. Jenže to většinou platí pro majitele jiných plemen, většina stafordářů totiž své psy velmi dobře zná a zvládá. Staford miluje lidi a zejména děti a neútočí. Kdo nevěří, může si o povahových vlastnostech zjistit pravdu z oficielních pramenů a nepodléhat fámám, šířeným v mediích a mnohdy i na blozích. Pitbul či staford je člověku nebezpečný jedinou věcí - svojí láskou. Když vám rozeběhnutý 35 kilový staf skočí do náruče, logicky to s vámi zamává. Když jsem si pořídil amstafa a říkal, že na mazlení, lidi kolem si mysleli, že jsem blázen. Lidi, kteří toto plemeno vůbec neznali. Pouštěl jsem našeho Nera mezi lidi, děti (se souhlasem rodičů) a psy. Hrál si, mazlil se, olizoval, nechal se drbat.

Pak jsme se přestěhovali do pražského Karlína. Spousta psů vesměs „pouliční směs". Drtivá většina bez vodítka a náhubku. Náš stafík s náhubkem a na vodítku. Plno psů k němu na volno přiběhlo a já se marně dožadoval u jejich majitelů, aby si psa odvolali (nikdo z nich to neuměl) a příště měli psa na vodítku. Když za půl roku našeho stafa napadlo a kouslo celkem 5 „nebojových psů", pořídil jsem stopovací vodítko, aby měl ten náš mazel větší manévrovací prostor k obraně.

Pak jsme potkali boxera, který našeho stafíka již dvakrát napadl. Majitel nereagoval na mojí žádost aby si svého psa přivolal a dal na vodítko. Ve chvíli, kdy boxer zaútočil, jsem našemu stafíkovi strhl košík a povolil stopovací vodítko. Útok skončil bolestným kňučením boxera a jeho úprkem k páníčkovi, který na mne chtěl volat městskou policii, protože jsem tomu našemu obranáři schválně sundal košík a povolil vodítko a dal mu tak možnost bránit se. Podobná situace se ještě párkrát opakovala a najednou začali majitelé ostatních psů vodítka a košíky používat. Aspoň ve chvíli, kdy jsme se objevili v dohledu.

Většina rvaček mezi psy, rvaček, kdy jeden z psů je pitbul či staford a druhý pes je nebojové plemeno končí prohrou tohoto plemene. To je fakt. Druhý fakt ale je, že spoustu těch rvaček zahajuje a provokuje „nebojové plemeno" a vinu nese jeho majitel. Většina napadení člověka psem má tyto příčiny:

1. Pes je psychopat. Jak v lidské, tak psí populaci, se vyskytují psychopati, tedy jedinci, kteří napadají svoje okolí, aniž by k tomu museli mít nějaký zásadní důvod. Tak to prostě je a nic s tím nenaděláme. Ostatně, plno psychopatů denně potkáte za volantem jejich aut na silnici, nebo je vidíte třeba v anonymní diskusi pod blogem.

2. Majitel psa je pitomec. Majitelé, kteří buď ze zlé vůle nebo z obyčejné hlouposti psa úmyslně podporují v agresivním chování, nebo je prostě nezvládají. Ani zde zákon nepomůže, protože tito lidé ho budou ignorovat. Stejně jako ignorují bodový systém, po jehož zavedení mrtvých neubylo.

3. Napadený je pitomec. Kolikrát vidím, jak se pes krčí u nohou svého pána, když se k němu valí důchodkyně, která vidí daného psa poprvé v životě a chce ho „pomuckat". Nebo maminka, tlačící vlastní dítě (které má hlavu ve stejné výšce jako pes) se slovy „hele Pepíčku, pejsek, pohlaď si ho..." a pěstuje v dítěti pocit, že pes je vlastně větší a pohyblivá plyšová hračka. Nebo lidi, kteří chtějí pohladit cizího psa, který u dveří obchodu hlídá tašku... Nebo když majitel psa, který je na volno, hází svému psu hračku a v dosahu jsou jiní psi, také na volno a pak se diví, že se strhne rvačka. Pes je zvíře a nijak nedokáže rozpoznat, že hračka není jeho. Kolik lidí zná "mluvu" psa (mimiku), kolik pejskařů zvláda skutečně svého psa (respektování povelů pána bez prodlev a řvaní)? Řekl bych tak maximálně 5%. Nejčastěji slyším "povel" fuj, nebo "pocem". Nebo když se potkají dva psi, jeden má odpovědného páníčka a je na vodítku, druhý má ignoranta a poskakuje kolem toho co je na vodítku a čtěká na něj. Na toho, co je vystresován omezením pohybu. Co myslíte že se stane a kdo za to může?  Ale o tom příště. 

    

Vzpomínáte na nedávnou hysterii po usmrcení 21letého člověka stafordem? Šlo o Turka, žijícího v turecké komunitě. Zmíněný pes byl v této komunitě znám jako agresivní, byl cvičen na útok, byl soustavně bit a týrán i svým posledním majitelem, který byl v pořadí dvacátým majitelem tohoto psa. Týrané a k agresivitě cvičené zvíře se bránilo a zabilo. A „pravda" se narodila a spustila další hysterii o „bojových" plemenech. Když někde pokouše pes dítě a TV dělá reportáž o případu, tak jsou všichni v okolí zdrceni. Pak vám televize promítne hlavu staforda nebo pitbula s vyceněnými tesáky a dole je poznámka „archivní záběr". Poznámka, kterou vetšina přehlédne. I skutečnost, že neútočil staford, ale německý ovčák. Zabiják staford či pitbul se vám ale vrývá do podvědomí. Bojová plemena neexistují. Jen občas agresivní psi. Ti mají ale téměř vždy agresivního, nebo pitomého majitele.

staženo : michalmaly.blog.idnes.cz